Básně a texty
Zhruba od roku 2015 komponuji básně a texty, do té doby jsem vymýšlel matematické příklady, ale jakmile jsem tušil, že svého studia matematiky zanechám, potřeboval jsem jinou tvůrčí činnost, a tak jsem začal psát poezii. Nejprve jsem podlehl kouzlu prokletých básníků, především mě interesoval Jean-Arthur Rimbaud, kterého jsem hltal, později jsem byl hodně ovlivněn poezií Jima Morrisona, zpěváka The Doors a dle mého i velkého básníka. V poslední době jsem hodně četl Václava Hraběte a Jiřího Ortena. V červnu 2019 vyšla samizdatově má prvotina s názvem "Filoposia", jde o rané, místy hodně divoké básně spojené s bohémským stylem života, jenž jsem vedl. Již samotný název, který lze volně z řečtiny přeložit jako láska či sklon k bohatýrskému stylu života, poměrně dost vypovídá o obsahu. V současné době mám poměrně velké množství textů, které bych rád vydal pod názvem "Rám metafyziky lásky", společně s mým spolužákem a kamarádem Filipem Gorazdem Martinkem.
Níže přidávám i svou bakalářskou práci (ne)jen pro ty, které zajímá problematika trestu smrti a též i svou diplomku o tělesnosti u Jana Patočky.
cítím
cítím
cítím se
cítím se špatně
cítím vůni květů
cítím vůni
cítím
nevím
nevím
již
nevím
nic
slunovratní
okrouhlé lásky v zapomnění hledají
svůj kabát a poslední peníze
se západem slunce odcházejí
snad se zas ráno probudí s dobrou náladou
nebudou již mít strach ni tvář bledou
pošleme jim poslední polibek na cestu
aby nezabloudily v temném lese
neztratily se v tom nelidském balastu
jenž nás na svých rukou nese
vzývám něžné večery plné lásky
kde všichni zapomeneme
na slunovratní svítání
kde si hezky popláčeme
Vše
Tančící víly v lesích
orgií
bořiči mýtů a zvuky mandolín
všude prostor zaplněn
energií
dále pak nechtěný
splín
všechny tajemství ti odkryjí
spatříš každý klín
vlci na cestu zavyjí
ochutnáš všech odrůd
vín
píseň jež nepomíjí
světlo za které nepadá
stín
čekám
čekám, čekám na tebe v prosluněném jitru
vejdi do mě všechno zlo i démoni
abychom se mohli probudit v klidu
a nemuseli zůstat v peřinách celý den
abychom také mohli jít ven
poslat pozdravy mocnému slunci
nezapomenout, odkud jsme přišli
vejdi do mě všechno zlo i démoni
dej, ať máme více sil než oni
a porazíme nekonečnou mlhu
za níž se skrývá duha
barvami nás láká k sobě
nic není definitivní
dokud neležíš v hrobě
Ideál
L-Á-S-K-A - pět písmen, která znamenají SVĚT
to, čemu jsi mě naučil a na co jsem patnáct let
hledal odpověď
pátral jsem po smyslu a poselství tvé smrti
dlouhé noci nemohl spát
& dělal spoustu hloupostí
ukázal jsi mi cestu k lásce a za to ti děkuji
vzore ctnosti, dobra, statečnosti
cti a pracovitosti
vzpomínám na vzácné chvíle s tebou
nikdy nezapomenu na tvou moudrost
smysl pro spravedlnost
na ten poslední rok dva tisíce tři
kdy jsi mě často vyzvedával ze školy
a z kraje jara náhle jsi nám odešel
tehdy zmizela i část mé duše
však nikdy milovat nepřestanu tě
přál bych si jednou býti pro další pokolení
stejně jako ty
tím nejlepším vzorem
kořeny
kořeny spí, kořeny spí
spí hluboko pod zemí
nikdo neví, kam až sahají
kořeny spí, kořeny spí
spí již po celá staletí
staré duby na nich stojí
staré duby se jich bojí
protože je nevidí
kořeny spí, kořeny spí
starých rodů a vévodů
kořeny spí, kořeny spí
dětí i sluhů
těch starých rodů a vévodů
kořeny bdí, kořeny bdí
probudily se z dlouhého spánku
jsou omámeny a nic nevědí
Pete
sedával na náhrobních kamenech
a přemýšlel dumavě nad smyslem života
psal básně o světě, jeho touhách, snech
stejně všechny končily - po nás potopa
jen tak se poflakoval a brouzdal ulicemi
bylo mu smutno, a tak si brnkal na kytaru
spal tak porůznu, občas mezi krabicemi
viděl život jinak než ostatní - tak nějak po staru
založil s kamarády kapelu a stal se slavným
občas něco dobrého musel si dát
aby se z toho všeho nezbláznil
všichni mu říkali - Pete - neměl bys to už brát
vlak z války
pospěš si, volají z dálky
aby ti opět neujel vlak
který jede plný vojáků z války
snad ho stihneš, neměj strach
jede okružní jízdou do divokých krajin
plných běloskvoucích spás
abys věděla, že píši básně jen pro tebe
a s žádnou jinou nechci ulehat
ráno vyjde slunce jako vždy
bude nás celý den po tvářích hřát
nezbyde než se ptát Kdy
zase pojede ten vlak plný vojáků
abychom ho nepropásli
verše na listech květů
jako Blake napíšu verše kytkám na listy
a ty si je ani nestihneš přečíst
léto je tak krátké a tvůj úsměv se křiví
tak jako potulný pocestný nestačí se divit
žízní ani nedutá, taky by si rád dal pivo
neustále ho baví jeho kočovný život
budeme společně čekat na nejbližší svítání
zase bude nám veselo, smutkům pošleme pozdravy
z teplých krajin nočních múz
překonáme všechny útrapy a z nejhorších hrůz
se vysekáme tak lehce jako motýl vlétá
na rozkvetlý palouček ranních slz
život nám pomalu protéká mezi prsty
vzpomínám na tvoje perly z jantaru
šklebící se jak peří po ránu
přeji si zapomenout na všechno zlé
do soumraku bezděčně se prát
problémy co možná nejméně k srdci si brát
Jedno
všichni jsme jedno
všichni jsme vesmír
všichni jsme jedno
všichni jsme jedním
plujeme vesmírem
v opojení vínem
plujeme vesmírem
v srdcích s mírem
všichni jsme jedno
všichni jsme vesmír
všichni jsme jedno
všichni jsme jedním
probuzení
probouzím se a čekám na euforické úsměvy
nový den nás vítá a nabízí nám svou náruč
plnou laskavých slov na níž se nezapomíná
pověz mi o bolestivých a srdcervoucích ztrátách
o božské nedosažitelnosti a tajemných kouzlech
která si s námi něžně pohrávají
cos vlastně od života čekal?
naplnily se tvé sny a přání?
pověz mi o tom, pověz mi o všem co tě trápí
rady nad zlato a strach co bude zítra
je to těžký, je to tak těžký
že mě z toho bolí duše, alespoň cítím, že ji mám
zase bude dobře, jen nesmíme ztratit Boha
a víru ve smysl, že vše se děje z nějakého důvodu
ztracený sny
už se to rozjíždí, už se to rozjíždí
sny, který jsme ztratili cestou
všechny touhy, co zůstaly nenaplněny
všichni lidi, co jsou dlouho smutný
přesně pro ně dnes žijeme a dýcháme
někdy je to málo platný, málo platný
všechny vinice, co po létu zůstaly nesklizený
a my si tady a teď vzdycháme
přitom není tak zle, maková pole
jako upomínka na padlé z války
myšlenky na smrt a rozlehlá souhvězdí
plná energie, odpolední spánek a moc
galaxií si s námi pohrává
čekáme na lásku, čekáme na lásku
už se to rozjíždí, už se to rozjíždí
sny, který jsme ztratili cestou
snad jednou najdem
smrt
již více žádné květiny ani módní šat
ni hebké básně, s nimiž si musíš práci dát
přichází smrt neohlášeně a potichu jak myš
s rukama roztaženýma a v nich plyš
kdypak jsme se naposled viděli, je to snad sto let
při poslední inkarnaci cítil ses jako orlí vzlet
a do rukou liliový květ
za chvíli si dáme sbohem
pak už se potkáme s Bohem
a bude nám hezky, zapomeneme na všechna trápení
jak poslední odchází, jak jinak než bez ohlášení
horké slzy a na jazyk med
ať nás osvětlí moudrý starý kmet
odtajní nám všechna tajemství světa
a splní nejhlubší přání odvěká
Jsou
jsou přátelství, co skončí
jsou přátelství, co přetrvají
i ty nejtěžší zkoušky
jsou první lásky, na něž se nezapomíná
jsou lásky, které skončí na smetišti dějin
jsou lidé, jimž můžeš důvěřovat
jsou lidi, o který si kolo neopřeš
jsou rodiny, co drží pohromadě
jsou rodiny, co se rozpadly
těch je mi nejvíc líto
jsou lidé rozhádaní
jsou lidé milovaní
jsou básně psané všem dobrým, laskavým lidem
právě jako tato
starý časy
vzpomínky na starý časy, co už jsou dávno v trapu
přeji si je vrátit znovu
prožít opět realitu však jinak
všichni jsme uvíznutí v propadlišti času
snění o věčném čase nadčasovém
jenž nás neskonale přitahuje
Filoposia
Filoposia je mou prvotinou, jež spatřila světlo světa v červnu 2019, jedná se o sbírku básní z let 2015-2019. Název sbírky pochází z řečtiny a znamená lásku nebo sklon k bohémskému, bohatýrskému životu, vínu a alkoholu obecně a je inspirován četbou Pierra Hadota a jeho díla "Co je antická filosofie?", kde jsem se poprvé setkal s tímto pojmem. Sbírka je volně stažitelná na serveru uloz.to pod odkazem https://uloz.to/file/DuwPbSqEglHW/marsak-richard-filoposia-pdf , zároveň přidám celou sbírku i sem.
Jelikož jsem konečně přišel na to, jak se sem nahrávají soubory, je níže Filoposia k dispozici ke stažení, takže nemusíte číst zde nebo stahovat z uloz.to.
Přidávám i číslo Aktualit ze života Čkyně 07/08 2019, kde je se mnou rozhovor.
Tuto sbírku
věnoval bych rád všem
co hodně trpěli
citlivým duším z papírku
těm co zažili veselí
smutným očím
které sotva viděly
lidem často opilým
každému
kdo neví
co se sebou
celému světu
jeho krásám
úskalím
všem lidem
co bojují
a milují.
Poslání
Vzývám něžnou křehkost motýlích křídel
za šumu spadaného podzimního listí
jaký je to nelehký a mocný úděl
odsuzovat všechno na co ostatní myslí.
Zavřít oči s představou zapadajícího slunce
opíjet se samolibostí a odsuzovat krásu
po večerech krvavýma rukama plést věnce
uváznout a utápět se v žalu, propasti času.
Nezdá se lehké býti jedním z básníků
již se dostali za hranice citu a poznání
bezcílně plout v moři se stádem koníků
táhnout za sebou to hrozivé poslání.
Napsat dílo jemuž bude pocestný rozumět
usínat za veršů tichých a lenivých
neustále dokola do němoty se opíjet
pokukovat po dívkách ohnivých.
Trnitou cestou vrávoravě do ráje jít
s armádou neutuchajícího a mdlého citu
jak neklidná žena o dítěti snít
hodit chudým almužnu ze soucitu.
***
Nemoc
Jsem nakažen zákeřnou nemocí
ultramarínem slz, beznadějí, bezmocí
neutuchající touhy & nekonečné prosby
za pozdních červíkovitých svítání
opět po letech nemilá setkání.
Hledat tajemství, jak změnit svět
pozorovat po celý den zvadlý květ
uvědomovat si všechny skryté hrozby
noci nespat & pak se pozvracet
nikdy víc se již sem nevracet.
Oči zalité krví a smutkem mít
jen to jediné a nic víc chtít
nejsou nad rámec mé tužby
sám vlk na měsíc jsem vyl
nebo si to snad sám způsobil?
***
Magie
Jako srdce slaměné
jenž nebije
jako nohy muže
co se opije
hluboký nádech ranního vánku
s douškem odpoledního spánku.
Procházka teplým letním večerem
všechno zlo dneska požerem
nalezl jsem smysl života
v následování zlého kojota
jenž vlastní magické kruhy
sílu moudrosti i jiné vzpruhy.
***
Básník šaman
(Ještěrčímu králi, Mr. Mojo Risin, básníkovi a šamanovi v jedné osobě - Jimu Morrisonovi)
Mávám moudrým indiánským šamanům
sleduje opilé toulající se nocí.
Dostat se až k odloučeným kmenům
inspirovat se hranicí vnímání a mocí.
Bloudit v zákoutích rodného města
neopustit však zlatavé brány ráje.
Uspokojovat vdané ženy
tudy vede cesta
mít absťák & třást se
máš je?
Křičet ponurou píseň k lidem zády
políbit hrozivého démona & snít
ukazovat všem své bujné vnady
najít záhadnou lehkost bytí
jen to chtít.
Hledat porozumění & potom brečet
vidět monstra & tančit s hady.
Hodiny v opojení na pláži ležet
vidět na ostatních všechny vady.
Žít s pocitem viny & tiše umírat
Bojovat
však dávno nevěřit.
Ke žhavému slunci se usmívat
se smrtí i životem se smířit.
Skákat na pódiu jako cvičená opice
flusat & kopat kolem sebe do lidí.
Možná jde v životě o mnohem více
nebo se za to každý druhý stydí.
Vzplálo jeho srdce & popel stal se z něj
nesmrtelným on se přesto stal
a tak i ty svou vlastní cestu měj
šiř myšlenky & věř
on žije dál.
***
Krásy a úskalí
Častokrát jsem přemýšlel
téměř jsem se vzdal
přes to všechno šel dál
sic právě bez křídel.
Nesčetněkrát jsem snil
o dálných krajinách & štěstí
s lidmi kteří dobro věští
na měsíc jsem vyl.
V dobách, kdy moc jsem pil
plno bylo neřestí
občas dostal pěstí
sám sobě jsem zbyl.
Často jsem ba i klel
mnohokrát se smál
chvílemi i dost se bál
probouzející se rebel.
Zřídkakdy jsem i hnil
ouzko mi bylo & jen si hrál
přitom hledal svatý grál
přítele však nikdy nezradil.
Slýchal jsem hlasy z pekel
občas cítil se jak král
vše moc k srdci si bral
někdy až moc brečel.
Jsem rád že jsem tu byl
za dobro & lásku bych se pral
čas však všechnu krásu vzal
za báseň já smutek skryl.
***
Stezka z oblázků
Chůze po stezce z oblázků
vůně rozkvetlých fialek
nebe čisté bez mráčku
tak jest.
Počalo bouřit na sto let
Konce nevidno a bláto
nezvlád by ani kmet
mnohé z cest.
Toužil jsem po Slunci
kráse lesů & řek
ostré trny s věnci
bodrá lest.
Pěšina končí & utichá
magické duhy klid
do nás skrz proniká
plná hvězd.
***
Cesta
Cesto má neskonalá
kde jest tvůj cíl
zaveď mě do krajiny něžných víl
ukaž mi všechny barvy světa
kde vládne mír
klid & osvěta.
Věřím v sílu moudrosti & jiné spásy
spoustu energie šířící se zeměpásy
pryč s rány plnými bolesti a žalů
čeká nás ještě mnoho valů.
Bylo prolito spoustu krve
když smrti do očí hleděls prve
v krajině s rozkvetlým květem
na cestě za jiným lepším světem.
Cesto má neskonalá
kde jest tvůj cíl
kde vládnou andělé & poletuje pyl
kde hojí se rány
žije se věčně
písně neznějí tak teskně.
***
Requiem za chlast
Na úsvitu každého dne končí noc
magie rozbřesků i kouzla jiter
kdy každý po něčem touží moc
a vše skončí jen u kladení jiker.
Rozhodl jsem se napsat requiem za chlast
o proplouvání množstvím eskapád & sraček
o tom
jaká to byla nekonečná slast
o tom
jakej jsem byl hroznej spratek.
Bloudil jsem & hledal konec mandaly
neptal se svého svědomí & pořád pil
náhle obul si staré toulavé sandály
přesně takhle jsem vám dlouho žil.
Těžkosti po ránu
plno hloupých her
když v tom ozval se dálek hlas
seber se hochu
už na to ser
dál jen s ostatními se tu plaz.
***
Zimní zmar
Je zima
město spí
jak něžně si hraje
se svou obětí.
Rampouchy
silný mráz
bezelstně lžou
staví silnou hráz.
Jaro v nedohlednu
žádná touha & cit
zdali pak
je kam jít?
***
trápení & slzy bolesti
štěstí mladé nevěsty
po nocích neřesti
strhané pelesti
Hromy & blesky
nekončící potlesky.
Vítej doma, příteli
nic jsme nechtěli
jen vykrást kostely
noci jsme probděli.
***
Miluju stavy blažené opilosti
kdy tajou lidská srdce
mizí i největší zlosti
plody nechutnají trpce.
Pln všech idálů & sil
ukážu poutníkům vizi
zaměřím se na cíl
překonám každou krizi.
Jizvy na tváři hluboké
ctnosti i zlozvyky
nedělej cavyky
pro duše nebohé.
***
Jarní střelec
Vůně jarních vánků
za okny je cítit
hřejivá síla paprsků
snažím se je chytit.
Vidím spanilého střelce
jeho touhu lovit
nebezpečné vetřelce
za ruce se vodit.
Uniká tajným svodům
bolestí nevnímá
slávy vznešených rodů
utrpením umírá.
Leť se mnou tam
kde končí sen
postavíme stan
kde roste len.
***
Vzkaz z Mnichova
Ať i v období kdy bouříš
sama víš po čem toužíš.
Ať jsou lehká tvoje rána
a otevře se lásky brána.
Sic bys měla dveře zavřít
či snad přítele i zapřít.
Poté věř v moudra starců
a ne přelétavým hercům.
Kouzla bez hranic & pestrost děl
splynou naše těla, jak jsem chtěl.
S odchody krvácejí mnohé rány
na obzoru letí bílé vrány.
Od sebe vzdáleni na hony mil
po všech toulkách sbírám zbytky sil.
Jen to jediné bych si přál
abys otevřela a pozvala mě dál.
Na tvůj úsměv myslívám po nocích
jak šibalské to zvedlé obočí
tak jak řeka do moře se vlévá
sladké tvé rty jak vinná réva.
Za magií vůně ženu se jak pes
nic nemůže vyjádřit můj stesk
když ráno probouzím se sám
nepodlehnout svodům a hrám.
Ty dozajista nyní tvrdě spíš
zatímco já hledám novou skrýš
mé myšlenky směřují teď k tobě
žádná rakev není v hrobě.
***
Hospodská
Lesk sklenic
světla & chraplavé hlasy
poslední kouř cigaret
naposledy svlažit ret
domů nepůjdem asi.
Hutnost pěn
poblité schody
smích & veselice
neskonalé hody
za rohem poběhlice
síla hašiše
zelený absinth
jednou dvakrát
opij se
Chmury a strasti dravé až dotěrné
jak rád bych věřil v lepší zítřky
kdy otevřou se lidská srdce
a bolest odejde
čistá & malomocná
perutě andělů & úsměvy dětí
čirá radost nostalgie nad časy
kdy vztahy nevyostřené byly
a my hráli si na indiány
a tys byl náčelník.
Po hladině rozbíhal se sen o lásce
dospělost je zkažená & úsměv pokřiven
povídej mi o Smrti & jejím kouzlu
slzy tečou po zkamenělých tvářích
rychle schnou, zato rány dlouho se hojí.
Sebelítost lámající kosti & kruhy pod očima
když jsme se zhulili
bylo nám prima
láteřivosti bez hranic & plno veselí
pak zase stavy co byste nechtěli.
Pověz mi pohádku o Kráse a Pravdě
kde není herců ani šašků
kde tajou ty nejtvrdší srdce.
***
Koupeme se v řece sentimentality
jiní snaží se uniknout od reality.
A co tvá cesta?
Kudy vydá se člověk se srdcem na dlani?
Zbožňuji to neuvěřitelné bláznovství
nevšední všednost proudí v našich žilách
ta silná droga.
Šílenství vykresluje tvary štěstí
natolik prchavé protékající mezi prsty za tekoucích slz.
Na dně sklenky možná najdeš pravdu na chvíli.
Pak zase ty rána
mocnější síly hýbou myslí.
Šklebící se pokřivené úsměvy
není nic krásnějšího.
Ztracené iluze & zvrácené konce & nové začátky
pak zas ty slzy.
Pláč dětí zlehka tlumený při svitu měsíce
asi taky nemůžou spát
sám v koutě se krčíce
dám vše co můžu dát.
***
Pohrával jsem si
s myšlenkami říčních vlků
o dávných dobách
již zapomenutých
a tajemných dálavách
rozprostřených do prostoru
zářících temperovými barvami.
Víte, že kdysi toužil jsem
po bujném rozkroku
zpívajícím něžné balady
pod nimiž se podlamovala kolena.
S přicházejícím jitrem
docházelo k vystřízlivění.
Opět zaslechl jsem
hlas svobody
natolik vzrušující.
Pokračoval jsem
a bosé nohy mne vedly tam
kde mé srdce vzplane
aby pak znovu mohlo povstat.
***
Unášen tou spletí neurčitých pocitů
vrávoral jsem nočními ulicemi
řval z pln plic.
Nepřišel však na nic
hledal jsem pravdu na dně lahve.
Tak mi ještě dolej
horké slzy & bolestivá nemohoucnost.
Slyšel jsem šepot
brány se zavírají.
Život je o hledání cest & ty jsou posvátné.
Kde jest klíč ke svobodě?
Klíč & do ruky bič.
Miloval jsem tu zhýralost útěků
milování až do rána se všemi živly.
Nad obláčky dýmu utichala hudba.
Pocity melancholie & trans
bez okolků já plul po vlnách
jejichž krása nedala se popsat.
Zase započal jsem toužit po domovině
abych pak zase na výlety se těšil.
Miluji ty noční výpravy
potácení za pravdou.
Šaman svolává nás do svého stanu
zanechte všech strastí & peyotl.
Pocity euforie
skromnost stala se nám vším.
Horizonty natolik magické & barvy
jaké jsem doposud nespatřil.
Seance vrcholí.
Přál jsem si zůstat ještě alespoň na moment
krásnej svět.
***
Probouzím se z depresí do snů
držím půst
abych mohl meditovat
za zvuků deště
abych mohl růst
volné vize
dál cestovat
pít.
Nekonečná minulost
nebudu už spát
zas prohýřené noci a pak
budu plést smolné věnce
naopak.
Potkal jsem Hraběte a Morrisona
za rohem
dřív než stihli říct
poslední sbohem.
Vidím je před sebou a ptám se
co je po smrti?
Jestli je tam trápení
nebo jen ocasem se vrtí.
Pokud tam není žádné umění
tak pro mě nechoďte
prázdné
jsou noci bez touhy a něhy
taky slz.
Byl to jen sen pouhý
možná
kus reality
poznáš
schoulím se do ulity.
***
Rouška tajemství ve známé ulici
kde chodíval jsem po léta
ne však teď
tam znal jsem to nazpaměť
vůně zatuchlin
a guláše
mnohdy chtělo se do pláče
nedostal jsem odpověď
jak se to má
jestli je stále tvá
nebo už jiný po ní chodí.
***
Kde se bere magická energie
proč chodí spát
Ofélie
hnaná svým osudem za snem bláznivým
tragédie
Otevři
co máš.
Jsem který jsem
dobře mě znáš.
Zavři
co má tak zůstat
nejsem nic
na které se pořád ptáš.
***
Zkoumal jsem hranice poznání
a testoval meze skutečnosti
pak ztrácel se v hledání
umíral jsem z povinnosti.Přes všechny paradoxy a lži
čelil jsem realitě tak jak je
oči se mi z toho mlží
zlost za pravdu se neskryje.Pak nevěř těm krásným slovům
z úst nevěrných a pokryteckých
přesto vzhlížet k nebeským krovům
při těch činech hereckých.
***
Tvůrčí duch pravil ahoj
své kouzlo skryl za závoj
rozletěl se do všech stran
jak hejno černých vran.Snažím se ho najít celou noc
a ptám se tě Bože proč?
Snad každý z umělců to zná
celé těžké dny se pak ptá.Kde jsi sličná múzo má
krásko co všechno objímáš
pak zas nastane ta doba
neuvěřitelná
magická
krátkodobá.
***
Pod tíhou všech šílenství
zatoužil jsem zas po bohémství
při kterém by i ledy tály
znovu spatřil nekonečno v dáli.
Okamžik, jenž se nezapomíná
za zpěvu řeky která usíná.
Prahnul jsem po ideálu zbožštění
za svitu měsíce zcela opuštěný
chleba však jen krajíce
davy za rohem brečíce.
***
Poblouzněn samotou jímaly mne křeče
při uvědomění ztráty počal jsem brečet
pak byl jsem šťasten
v niternosti sám
život pak byl jeden velký flám
jehož jsem byl král.
Již nezastesklo se mi po té zemi
ohraničené krajkovými lemy.
Po hladině jezera já jsem plul
k nekonečné rozprostraněnosti se přivinul.
***
Milenci
Hle jich
milenců na vyhřátých lavičkách
řeka ještě zmrzlá je
povídá jí
jen se ke mně přitul
maličká
pod tou jejich láskou
led roztaje
slunce nepálí
žehná jejich touhám
kdepak jsi byl
když se tolik rozdávalo
byl to jen přežitek
a povrchnost pouhá
mnoha lidem se tak stalo.
Nyní slunce pálí
chlapec sedí sám
v parném létě
mocné slzy roní
hned však schnou
konec je těm hrám
na podzim už neví o ní.
***