O závisti

Setkal se s ní za svůj život každý, dokonce se říká, že jde o typickou českou vlastnost - závist. Kde se v nás bere? Jak s ní pracovat? Vede vůbec závist k něčemu pozitivnímu?

Závist přichází, když se setkáme s někým, kdo má něco, co my chceme, ale nemáme to. A je jedno, zda se jedná o nové auto, větší dům nebo třeba výjimečné schopnosti či obecněji úspěch jako takový. Zkrátka objekt naší touhy je nepřítomen. Jacques Lacan, francouzský myslitel minulého století, psychoanalytik, jenž navazoval na Freuda, říká, že nejvíce toužíme po tom, co nikdy nemůžeme mít. Důležité je si uvědomit, že vždy máme možnost volby a je jen na nás, jak se rozhodneme a zachováme. Buď můžeme závidět dál a nic nedělat pro to, abychom se někam posunuli, anebo se zamyslíme a začneme dělat věci jinak. Každý může změnit situaci, v níž není spokojený. Jenže to má malý háček, vlastně více háčků - musel by vynaložit úsilí a jít cestou, která je dlouhá, náročná a které musíme vždy něco obětovat. Především však musíme vydržet. Hezky to lze vidět na ilustračním příkladu fitness center, která jsou vždy v lednu naprosto natřískaná, zatímco v březnu už do nich chodí jen ti, kdo opravdu chtějí a nebylo to pro ně jen pouhé novoroční předsevzetí. Je tedy zřejmé, že v životě nejde jen o prvotní nadšení, ale především o tvrdou práci plnou odříkání a o výdrž i v době, když už sami občas nevěříme, že zvládneme dojít k cíli. 

Ale vraťme se k oné závisti. Kdysi jsem se po letech setkal s jedním mým kamarádem, úspěšně dostudoval a získal velmi lukrativní zaměstnání. Na počátku jsem mu záviděl, pak jsem si však uvědomil, že mi tato závist nedá nic pozitivního, až na jednu věc - inspiraci. Vzal jsem si ho za svůj vzor a od té doby na sobě usilovně pracuji a snažím se investovat čas do činností, které mě někam posunou. Závist tedy přivedeme k něčemu pozitivnímu, když se necháme inspirovat a dáme se svojí vlastní cestou. Filosofka Anna Hogenová tomu říká "žít z vlastního pramene", tzn. dělat to, pro co jsme se narodili a pro co jsme předurčeni, jen to je cesta k "autentickému bytí", tedy ke štěstí. Šampiónem se člověk nerodí, šampiónem se stává. Stejně tak mohutný a vysoký strom nevyroste za pět let. Narážím na to, že v dnešní době je důležitá trpělivost, bohužel konzum nás nutí mít všechno hned, tady a teď. Pak se nedivme, že je tak vysoká míra zadluženosti. Navíc v drtivé většině případů tito lidé vyhodí peníze za věci, které nezbytně nepotřebují, např. luxusní dovolená, nová televize či nový smartphone. Rozumný člověk se snaží peníze buď ušetřit nebo investovat, tzn. vložit je tam, kde se zhodnotí a zase mu něco dají a přinesou. Závistiví lidé většinou nejsou dost trpěliví na to, aby šli náročnější cestou a raději volí slast oproti štěstí.

Jak tedy se závistí bojovat? Je to prosté, přetavit ji na pozitivní emoce. Když se setkáme s někým, kdo je úspěšný, má peníze, rodinu a je šťastný, máme vždy dvě možnosti. Buďto mu závidět, tzn. zůstat v negativitě a třeba dokonce toho člověka pomlouvat, nebo celou situaci přeměnit v pozitivní energii, tento úspěch danému člověku přát a posléze se jím nechat inspirovat. Dát se cestou, jež vybočuje z naší komfortní zóny a bude zcela jistě dlouhá a nesnadná, nakonec, když však člověk vydrží a bude tvrdě pracovat, může a s velkou pravděpodobností i bude jednou také úspěšný. Samozřejmě však jde i to, dělat věci správně a mít i štěstí. Je však nutné poznamenat, že chyba je největší učitel a pokud je člověk rozumný, podruhé ji neudělá. A neštěstí člověku negativně vymezuje to, co už nechce dále prožívat, začne tedy hledat způsoby, jak být šťastný.

Proto poznávejme sami sebe, buďme i v této náročné době pozitivní (ne však na covid), mějme sny a jděme si za nimi, abychom byli šťastní. Přeji mnoho zdraví, sil, trpělivosti, výdrže a štěstí a nezáviďme!